na Blog.cz

Dewi

Známá trampská sportovní osada ,,Údolí Oddechu", kde vládl sportovec a bouřlivák, populární šerif Rudla Dvořák-Dandy, leží na Kačáku, poblíž obce Podkozí. Tam v místní hospodě se každou sobotu scházeli trampové a do pozdních nočních hodin za zvuků kytar zněl zpěv trampských písní. Zde v této obci, zdědil člen naší osady Tramp Boys, kamarád Vašek Horák zvaný Tom, malý domek, prý bývalý vesnický krám. Tam jsem s ním a s jeho nerozlučným kamarádem Kaňkurou občas zajeli, když jsme zrovna neměli lepší nápad. Oba kluci byli ohromní recesisté, vzájemně se hecovali, ale jeden bez druhého nemohl být.

Do ,,Kvelbu", jak jsme tuto jednu obyvatelnou místnost pojmenovali, jsme jezdili hlavně v zimních měsících, kdy venku praštěl mráz a omrzaly uši a nosy.

Vnitřek místnosti byl vybaven velmi prostě. Stará skříň, dubový stůl, židle, postel a na stěně několik vycpaných dravých ptáků. Jo a malá kulatá plechová kamínka s dlouhým komínkem. Ta když se rozpálila, bylo za chvíli v místnosti jako na Sahaře! A když jsme k tomu ještě uvařili horký grog, seděli jsme polonazí v ,,trenglích", brnkali si k tomu na kytary a měli srandu z té zimy venku. Prostě paráda!

Jednoho takového zimního dne, kdy boty přimrzaly k silnici a prsty k sobě, jsme opět zavítali na toto místo. Vše bylo v pohodě až do chvíle, než jsme si chtěli uvařit na sálajících kamínkách, náš oblíbený nápoj - voňavý grog.

,,Není rum! Jsou prázdné!", zoufale zasténal Kaňkura, když prohlédl všechny láhve stojící v rohu místnosti. ,,Přece tady nebudeme takhle sedět na suchu", doplnil Tom a zároveň vyslovil i mojí myšlenku. ,,Někdo pro něj musí zajít do místní hospody", padlo rozhodnutí! Ale nikomu se ven do ledového večera nechtělo. Touha však byla čím dál větší, až Kaňkura neodolal a povídá: ,,Já tam zajdu, ale voblíkat se nebudu!" ,,Neblbni, chceš dostat zápal plic?" snažím se mu domluvit. Tom podává Kaňkurovi starý, zaprášený, těžký zimník po dvoumetrovém zemřelém strýci, který sloužil v zimně jako ucpávka nedoléhajících dveří. A k tomu podivnou čepici…

Z místní krčmy zaplněné k prasknutí, zněly kytary a bujaré hlasy. Světlo z oken ozařovalo prostor před hospodou a zmrzlý sníh střílel do tmy třpytivé jehličky.

Náhle se rozlétly dveře! S chladem večera, vstoupila do výčepu podivná postava. Kytary zmlkly! Ticho v místnosti rušil jen dech přítomných. Na okamžik se tajemný host zastavil uprostřed místnosti, zahalen oblakem cigaretového dýmu, jako by zaváhal.

,,Pro Boha, to je snad sám ďábel Kačáku", pokřižoval se šerif Dandy a mozolnatou, asfaltérskou rukou, přikryl na své čadské hrudi šerifskou hvězdu.

Záhadná postava se pomalu blížila k výčepnímu pultu. Zpod ohromného těžkého ,,burnusu" který visel na pohublé postavě, trčely dvě chlupaté nahé nohy, zasunuté ve žlutých hadrových kostkovaných bačkorách. Kudrnaté černé vlasy, pokrývala placatá, kdysi portýrská čepice, obrácená kšiltem dozadu, s bílým nápisem Potěmkin, v zadu nad kšiltem nápis policie.

,,RUM !", zaznělo jako švihnutí bičem ztichlou nálevnou. Šenkýř třesoucí se rukou podává láhev žádaného!

Šouravé kroky se pomalu vzdalují a tichnou v mrazivém večeru. Jen skřípot dveří, zůstává jako ozvěna.

Když se Kaňkura vrátil k nám do ,,Kvelbu" a byl radostně přivítán, povídá: ,,Tam dneska chlastaj nějací samí blbouni. Já nevím, proč na mě tak blbě koukali!"

V loňském roce, jsme s manželkou Bobinou a kamarádem Bátožníkem prošli trampskou osadou Rujana. Jen tak! Oživit si vzpomínky na léta dávno minulá, na doby našeho mládí, kdy jsme tam často jezdili do chaty jednoho z prvních osadníků, výborného volejbalisty a kytaristy Mařeny.

Prošli jsme kolem pěkné osadní chaty, potkali několik osadníků, ale známá místa jsme nepoznávali! Zmizely krásné romantické sruby a chaty, zato vyrostly drátěné ploty.

Smutnou vzpomínku v nás vzbudila opuštěná chata Mařeny, našeho o mnoho let staršího kamaráda, posledního opravdového a nejznámějšího trampa z Rujany, který ještě v kmetském věku, ač majitel chaty, jezdil s námi pravidelně pod širák!

Navštívili jsme i pomníček, věnovaný památce těm osadníkům, kteří odešli tam, odkud není návratu. Jejich jména, jsou na paměť vryta do kovových destiček. K našemu údivu, jméno Zdeněk Bušek - Mařena, jsme tam nenašli!

Možná, že již došlo k nápravě ( mluvil jsem o tom z Láďou Braunem ). Jestli se tak nestalo, zkuste to napravit. On si to Mařena zaslouží! Fakt!

OSADA SUPOVÉ

založena 11.září 1993

tábořiště Račice nad Berounkou ( středočeský kraj )

šerif 1993,1994 - Láda Krob - SUP, od roku 1994 - 2012 Míra Hurt - Fík

Osada vznikla 11. září 1993 na potlachu osady Bílý racek v Panenském Týnci, po neshodách vevedení osady KÚB z této osady na vlastní žádost odcházejí členové osadní rady Láda Krob- SUP, Míra Hurt - Fík,Míra Jež - Bodro,Jirka Břicháček - Pupík a Jarka Hurtová,zakládají novou osadu, které dali název SUPOVÉ.

Již na příští potlach do Týřovice na Fialového poustevníka vyjíždí osada s nově vyšitými domovenkami,zde se zúčastňuje soutěže v nohejbale ( vyhrává ji) a také nově vzniklé hudební těleso ve složení Bodro( kytara), Pupík ( banjo ) a Romana ( kytara a sólový zpěv ) zanechává u večerního ohně dobrý dojem což se jeví jako příslib do budoucnosti. Během roku 94 - 95 projevují zájem vstoupit do osady další kamarádi a kamarádky, kteří posilují akceschopnost osady jak po sportovní tak i kulturní stránce. Na konci roku 1995 jezdí osada na potlachy v plném počtu tj.18 členů.V současné době tj. v roce 2012 má osada jen 6 členů. I přes tento malý počet osadníků pořádá osada Supové každý rok vždy první sobotu v měsíci červnu výroční oheň a v měsíci březnu kolem 21.března pořádá v restauraci U Meisnerů "Vítání jara".

Současní členové osady: šerif Míra Hurt - Fík, Jarka Hurtová - Supačka - hospodářka,Jirka Huml-Humlík- propagace osady( zvadla,videonahrávky, DVD atd. ) Jarda Hrachovec - Mlynář -ohnivec,Maruš a Míra Hlavničkovi - členové.

Máme tu další písničku do "Vaší Hitparády".

Hraje skupina Fechtýři z Brandýska

Zpěv: Marek Polčič

Hudba: Mike Tillis

Text: Váckav "Dewi" Černý

Kresby: Váckav "Dewi" Černý