Protože jsem poznal žízeň touhy,vyhloubil jsem studnu,aby z ní mohli pít i jiní.E.T.S.

Květen 2012

S Houlou po Brdech

30. května 2012 v 22:34 | Dewi

S Houlou po Brdech

K tomu, abych se dvě hodiny prohraboval v něčem chaotickém a nepřehledném jako je můj archív a hledal pár vzpomínek na mé, již dávno zapomenuté putování po brdských kopcích, mě inspirovala písnička ,,Mravenci Brďáci", kterou jsem zaslechl na Radiu Country!

Bylo to někdy koncem šedesátých let, možná začátkem let sedmdesátých, již si na to přesně nevzpomínám, když mě v té době ještě neznámý tramp Houla z T.O. Ribabi-Bo-Hosama pozval k sobě domů. Do Zdic. Jestli si dobře vzpomínám, na dvoře domku byla kůlna, ve které mi ukazoval svoje básničky. A zřejmě je tenkrát v té kůlně i tvořil, nebo dotvářel. A odtud jsem sním prvně vyrazil na tramp do brdských lesů.

On Brdy miloval, znal tam snad každý strom. Cestou po brdských hřebenech jsme prošli kolem několika malých primitivních ,,sroubků", ve kterých se našla i konzerva pro chudý pocestný a téměř vždy suché dřevo na rozdělání ohně. On mi o nich vyprávěl, já poslouchal. V jednom takovém ,,sroubku" jsme strávili noc. Druhý den ráno jsme vyrazili na další cestu tichými brdskými lesy. Za celé dva dny našeho putování, jsme nepotkali ani človíčka! Jen občas nám přes cestu přeběhl vyplašený jelenec. Nevím, komu ty ,,sroubky" tenkrát vadily. Ale když jsme zavítali na Brdy později, nalezli jsme z nich již jen trosky. Byli na něčí příkaz za použití náloží zbořeny!

S Houlou, který se později stal trampskou legendou, jsem na Brdy zavítal ještě několikrát a seznámil se i s partou jeho kamarádů, kteří jezdili do těchto končin. S Rebelkou, Čvachtou, Marvanem a řadou dalších, jejichž jména mi již vypadla z paměti.

Pár Houlových psaníček z vojny, pár novoročních přání a dvě již letité, ne moc kvalitní fotky z našeho putování, jsem nalezl i ve svém archivu.

Ale mě víc než Brdy, lákala údolí Berounky,Vltavy, Kocáby a Kačáku. Snad i pro to, že jsem zde měl řadu svých starých dobrých kamarádů, se kterými jsem prožil řadu krásných dnů a náš camp! A tak jsem se rád vrátil na stará známá místa!

Tak to byla malá vzpomínka na mé vandrování po Brdech a na kamaráda, který již řadu let není mezi námi. Jak jsem již napsal v úvodu. Za tyto řádky můžou ty zatracení mravenci Brďáci!

Tak pardon a ahoj!

Dewi
Na_Brdech-v_klobouku_Houla_zady_Dewi

PATRIK- Zděnek Ibl

23. května 2012 v 5:38 | Tom
Ahoj kamarádi.
Dovolte mi malou vzpomínku na jednoho ze zakladatelů dnes již zaniklé osady INDIÁNO.
Dne 23.5. by oslavil 86té narozeniny její dlouholetý šerif Zděnek Ibl - PATRIK.
Patriku, kdo tě znal nezapomene.
Ahoj

Supové 19. výroční oheň 2.6.2012

17. května 2012 v 6:57 | Jarka Supačka

PŘÍZRAK V HOSPODĚ NA PODKOZÍ

9. května 2012 v 5:34 | Dewi
PŘÍZRAK V HOSPODĚ NA PODKOZÍ
Dewi
Známá trampská sportovní osada ,,Údolí Oddechu", kde vládl sportovec a bouřlivák, populární šerif Rudla Dvořák-Dandy, leží na Kačáku, poblíž obce Podkozí. Tam v místní hospodě se každou sobotu scházeli trampové a do pozdních nočních hodin za zvuků kytar zněl zpěv trampských písní. Zde v této obci, zdědil člen naší osady Tramp Boys, kamarád Vašek Horák zvaný Tom, malý domek, prý bývalý vesnický krám. Tam jsem s ním a s jeho nerozlučným kamarádem Kaňkurou občas zajeli, když jsme zrovna neměli lepší nápad. Oba kluci byli ohromní recesisté, vzájemně se hecovali, ale jeden bez druhého nemohl být.
Do ,,Kvelbu", jak jsme tuto jednu obyvatelnou místnost pojmenovali, jsme jezdili hlavně v zimních měsících, kdy venku praštěl mráz a omrzaly uši a nosy.
Vnitřek místnosti byl vybaven velmi prostě. Stará skříň, dubový stůl, židle, postel a na stěně několik vycpaných dravých ptáků. Jo a malá kulatá plechová kamínka s dlouhým komínkem. Ta když se rozpálila, bylo za chvíli v místnosti jako na Sahaře! A když jsme k tomu ještě uvařili horký grog, seděli jsme polonazí v ,,trenglích", brnkali si k tomu na kytary a měli srandu z té zimy venku. Prostě paráda!
Jednoho takového zimního dne, kdy boty přimrzaly k silnici a prsty k sobě, jsme opět zavítali na toto místo. Vše bylo v pohodě až do chvíle, než jsme si chtěli uvařit na sálajících kamínkách, náš oblíbený nápoj - voňavý grog.
,,Není rum! Jsou prázdné!", zoufale zasténal Kaňkura, když prohlédl všechny láhve stojící v rohu místnosti. ,,Přece tady nebudeme takhle sedět na suchu", doplnil Tom a zároveň vyslovil i mojí myšlenku. ,,Někdo pro něj musí zajít do místní hospody", padlo rozhodnutí! Ale nikomu se ven do ledového večera nechtělo. Touha však byla čím dál větší, až Kaňkura neodolal a povídá: ,,Já tam zajdu, ale voblíkat se nebudu!" ,,Neblbni, chceš dostat zápal plic?" snažím se mu domluvit. Tom podává Kaňkurovi starý, zaprášený, těžký zimník po dvoumetrovém zemřelém strýci, který sloužil v zimně jako ucpávka nedoléhajících dveří. A k tomu podivnou čepici…
Z místní krčmy zaplněné k prasknutí, zněly kytary a bujaré hlasy. Světlo z oken ozařovalo prostor před hospodou a zmrzlý sníh střílel do tmy třpytivé jehličky.
Náhle se rozlétly dveře! S chladem večera, vstoupila do výčepu podivná postava. Kytary zmlkly! Ticho v místnosti rušil jen dech přítomných. Na okamžik se tajemný host zastavil uprostřed místnosti, zahalen oblakem cigaretového dýmu, jako by zaváhal.
,,Pro Boha, to je snad sám ďábel Kačáku", pokřižoval se šerif Dandy a mozolnatou, asfaltérskou rukou, přikryl na své čadské hrudi šerifskou hvězdu.
Záhadná postava se pomalu blížila k výčepnímu pultu. Zpod ohromného těžkého ,,burnusu" který visel na pohublé postavě, trčely dvě chlupaté nahé nohy, zasunuté ve žlutých hadrových kostkovaných bačkorách. Kudrnaté černé vlasy, pokrývala placatá, kdysi portýrská čepice, obrácená kšiltem dozadu, s bílým nápisem Potěmkin, v zadu nad kšiltem nápis policie.
,,RUM !", zaznělo jako švihnutí bičem ztichlou nálevnou. Šenkýř třesoucí se rukou podává láhev žádaného!
Šouravé kroky se pomalu vzdalují a tichnou v mrazivém večeru. Jen skřípot dveří, zůstává jako ozvěna.
Když se Kaňkura vrátil k nám do ,,Kvelbu" a byl radostně přivítán, povídá: ,,Tam dneska chlastaj nějací samí blbouni. Já nevím, proč na mě tak blbě koukali!"
Poznámka autora: Tento příběh je pravdivý!

Nemilé překvapení na Rujaně!

8. května 2012 v 7:37 | Dewi

Nemilé překvapení na Rujaně!


V loňském roce, jsme s manželkou Bobinou a kamarádem Bátožníkem prošli trampskou osadou Rujana. Jen tak! Oživit si vzpomínky na léta dávno minulá, na doby našeho mládí, kdy jsme tam často jezdili do chaty jednoho z prvních osadníků, výborného volejbalisty a kytaristy Mařeny.
Prošli jsme kolem pěkné osadní chaty, potkali několik osadníků, ale známá místa jsme nepoznávali! Zmizely krásné romantické sruby a chaty, zato vyrostly drátěné ploty.
Smutnou vzpomínku v nás vzbudila opuštěná chata Mařeny, našeho o mnoho let staršího kamaráda, posledního opravdového a nejznámějšího trampa z Rujany, který ještě v kmetském věku, ač majitel chaty, jezdil s námi pravidelně pod širák!
Navštívili jsme i pomníček, věnovaný památce těm osadníkům, kteří odešli tam, odkud není návratu. Jejich jména, jsou na paměť vryta do kovových destiček. K našemu údivu, jméno Zdeněk Bušek - Mařena, jsme tam nenašli!
Možná, že již došlo k nápravě ( mluvil jsem o tom z Láďou Braunem ). Jestli se tak nestalo, zkuste to napravit. On si to Mařena zaslouží! Fakt!

DEWI